Předmluva Podobně jako v jiných lékařských oborech i
v klinické epileptologii můžeme v posledních letech pozorovat řadu
podstatných změn, které mnohdy zásadně mění zaběhnuté diagnostické a terapeutické
postupy. Využití matematické analýzy digitálního EEG signálu již od úrovně
běžného EEG vyšetření, rozšíření plně digitálních video-EEG monitorovacích
systémů a v neposlední řadě dostupnost bezpečné akvizice intrakraniálního
EEG záznamu představují jen některé změny se zásadním přínosem pro moderní
diagnostiku záchvatových onemocnění. Neméně významné je zavádění stále
dokonalejších a citlivějších MR přístrojů a vývoj nových MR metodik, umožňující
detailní zobrazení ještě do nedávné doby nedetekovatelných strukturálních
epileptogenních lézí, či neinvazivní stanovení koncentrace různých metabolitů
v mozkové tkáni. Novou kvalitu diagnostického procesu slibuje rychlé
zavádění nových matematických postupů, umožňujících fúzi výsledků vyšetření
různých modalit, jako je například funkční MRI, superpozice subtrakčního SPECT
a MRI vyšetření či PET a MRI. Dřívější nazírání epilepsie (či přesněji
epileptických syndromů), jako nemoci prakticky neléčitelné u významné části
pacientů, se stále výrazněji mění zejména se zaváděním řady nových
antiepileptik do běžné klinické praxe a současně s renesancí a dalším
zdokonalováním epileptochirurgických
zákroků. Přese všechny pokroky však zůstává
velkým problémem dnešní praktické epileptologie správná péče o epileptické
pacienty, kteří nereagují dostatečně na medikamentózní léčbu, a u nichž
záchvaty navzdory veškerému úsilí terapeuta přetrvávají. U těchto
farmakorezistentních jedinců můžeme často pozorovat nezadržitelnou progresi
onemocnění se zvyšováním frekvence a tíže epileptických záchvatů, podobně jako
řadu progredujících psychických změn, které negativně ovlivňují kvalitu života
samotného pacienta i jeho nejbližšího okolí. Zájem současné epileptologie se
proto přednostně soustřeďuje na skupinu farmakorezistentních pacientů. Fenomén
farmakorezistence pak můžeme bez přehánění označit za „hot topic“ moderní
klinické i experimentální epileptologie. Správná péče o farmakorezistentní
pacienty vyžaduje od ošetřujícího lékaře vysoce kvalifikovaný přístup
v diagnostické i terapeutické části a klade vysoké nároky na jeho lidské
kvality. Navíc je časově velmi náročná, a v neposlední řadě předpokládá
dostatečné technické a ekonomické zázemí. Z tohoto pohledu je zcela
oprávněná koncepce stratifikované péče o epileptické pacienty, kde je diagnostická
a terapeutická péče farmakorezistentním jedincům poskytována vzdělaným
specializovaným epileptologem. V nedávné době bylo v české literatuře
publikováno několik zdařilých monografií o epilepsiích. Tyto jsou však dosti
obecné a příliš se nevěnují specifickým oblastem spojeným s farmakorezistentní
epilepsií (příčiny intraktability, pseudofarmakorezistence, indikace operační
léčby, epileptochirurgické zákroky včetně VNS a radiochirurgie, předoperační
vyšetření včetně semiinvazivních a invazivních postupů, pooperační péče,
Engelova klasifikace, psychiatrické aspekty intraktabilní epilepsie atd.), tedy
tématům jejichž zvládnutí je prioritně požadováno po specializovaném
epileptologovi. Pro české čtenáře souhrnný text věnovaný nejproblémovějším
epileptickým pacientům dosud chyběl. Pokusili jsme se proto sestavit monografii
zaměřenou na intraktabilní epilepsie, která by současně posloužila jako
přehledný edukační materiál pro specializované epileptologické vzdělávání.
Z tohoto důvodu také byla ke spolupráci na textu přizvána řada předních
českých epileptologů, čímž vznikl jakýsi „konsensus odborníků k danému
tématu“. Na druhé straně bychom byli rádi, kdyby se naše práce stala dobrým
pomocníkem nejenom pro epileptology, ale i pro další neurology, praktické
lékaře a psychiatry v péči o komplikované epileptické pacienty. Zda se nám
podařilo zhostit se tohoto nesnadného úkolu úspěšně, nechť již posoudí sám
čtenář. Za autorský kolektiv
doc. MUDr. Milan Brázdil,
Ph.D. |